Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2013

Krádež vlastního kola

To jsme takhle jednou jeli v tom našem středohoří a jak si tak šlapu, tak se ke mně přiblížil jeden biker a povídá: „Hele, ty tam máš ten novej rychloupínák od DT Swissu, viď?“. To je možný“, odpověděl jsem. „Aha, tak zase někdy pokecáme.“ a zařadil se zpět vpřed na čelo pelotonu. Načež jsem se, slušný čtenář promine, přisral na expedici Apalucha 2013, cca. 10 - 12 bikerů. Já si nechal dovést věci autem a stylově jsem vyrazil na kole. Na dovolenou na kole, jak jinak než na kole! Bylo to někdy v srpnu, když bylo přes 35 °C. Musím říci, že jak pořád pršelo a celou zimu a jaro bylo nejméně slunečního svitu za posledních asi 30 let, tak takové počasí mi přišlo tuze vhod. Jeden z hlavních chrtů a biker, který se na expedici Apalucha 2013 těšil ponejvíce (biker Z), vyhlásil, že kdo chce v den příjezdu vyrazit na úvodní oťukávací, pohodovou vyjížďku, ať dorazí včas odpoledne. Mě šlo vše podle plánu. Akorát cestou jsem potkal pocestného, zeptal jsem se jestli jedu správným směrem a zasta…

Poločas rozpadu

Prvních zimních tisíc km je za mnou, pomalu načítám druhou, zdá se, že také zimní tisícovku. V jednom rozhovoru nějaký meteorolog říkal, že pokud to nezkazí červenec a srpen, tak nás čeká pěkná, dlouhá zima. Počet kilometrů není důležitý, důležité je, kolik hodin týdně strávím na kole. Ale přeci jen, tisíc km je takový milník a tak proč si nezabilancovat. Ježdění na kole sebou přináší různé zážitky a situace.
          A tak se stalo, že týden o povodních jsme si domluvili kolbu, do Jílového a zpět. Tam jsme nenašli žlutou turistickou z Malého Chvojna, ale nevadilo, nevěděli jsme, jak bude cesta vypadat po týdnech dešťů. Vyjeli jsme v pět hodin odpoledne, měly to být dvě, tři hodinky pohodové kolby. Leč cestou z Jílového po zelené jsme vyjeli kdesi na louce, kde prostě zelená skončila, ač měla vést dál. Směr jsme měli, ale lesík oddělující pole nešel projet. Letmým pohledem do mapy jsme se vydali směrem do Čermné, když jsem chytil první letošní defekt. Přehodil jsem duši a znovu s…

Kdo z vás to má?

5v=7p+2(ok). Kdo z vás to má? Není to ani dva týdny co jsem dal poslední článek ve všeobecnou známost a jedna kamarádka se mne na Facebooku ptala, kdy bude další. Takhle rychle to nejde, napsal jsem jí. Musí se něco dít a být inspirace. Je duben a já už smolím devátý článek. Myslel jsem si, že si vystačím tak se čtyřmi až pěti ročně. Nicméně zdá se, že s každou jízdou jsou nějaké zážitky, i když bych se bez posledních zážitků i obešel, ale… . A jak říká jeden kolega z práce, cokoli před „ale“ nemá smysl, takže hezky pěkně popořádku.
     Po pár vyjížďkách a cca. 130 km si sedlo řazení a potřebovalo trochu seštelovat. Navíc kolo bylo špinavé, takže bylo jasné, že bude následovat údržba a když se v sobotu mělo ochladit a pršet, a také se ochladilo a pršelo, bylo rozhodnuto. Na těch internetech (památný výrok Věrušky bude mít příští rok 15 let výročí) jsem si zjistil, že na mytí kola je nejlepší kýbl s vodou a smetáček. V barvy-laky jsem ke smetáčku ještě přikoupil malý kartáček od S…

Giro Mt Bukovka 2013

předminulém článku jsem psal, že tento víkend má být co do srážek nejsušší a nejteplejší víkend v dubnu. Pak se má zase ochladit a tak nějak do konce dubna, že má být pod devět stupňů. Nebyla by to předpověď počasí, aby se neodvolalo co se slíbilo a slíbilo, co se odvolalo (ještě v zimě, na konci února, že prý poslední záchvěv jara…). Všechno je jinak, v úterý má být snad i 20°C, tak uvidíme, bylo by to samozřejmě jedině dobře. Dnes navečer okolo šesté hodiny bylo už patnáct stupňů podle tacháče, což je snad opravdu už příslib pořádného jara, jak má být. Každopádně v sobotu to na nejsušší víkend zrovna dvakrát nevypadalo, ani náhodou. Stejně jsem byl unaven z jarní klasiky Roudnice nad Labem - Ústí nad Labem, tak jsem si naordinoval odpočinek. V neděli ráno ještě okolo deváte hodiny ranní bylo pod devět stupňů, mlha a sychravo. Letmý pohled na radar.bourky.cz a podobné stránky a otázka dne zněla nikoli, jestli vyjet, ale kdy vyjet. Po hodně dvanácté měly mraky odcestovat pry…

Prolog, a je to tady!, aneb ty SPD, ty SPD

Prolog, a je to tady! Jaro se zeptalo, co jsem v zimě dělal… a já jsem ho se vší slušností odpálkoval. Tohle, že je jaro? Dvakrát jsem byl na jaře na běžkách, protože konečně napadl sníh! No ale zdá se, že jaro skutečně přichází a nastal čas zfruktifikovat kilometry naježděné na rotopedu a čas strávený tuňákováním kola nezbytnou bižuterií. Zbývalo mi ještě pár restů - nastavit správný obvod kola do tacháče. Obvod jsem upravil o univerzální bulharskou konstantu, kvůli zatížení kola a sjíždění vzorků. Snad nemusím vysvětlovat, že univerzální bulharská konstanta je libovolné hodnoty a má na svědomí, že výsledek jakéhokoli výpočtu vyjde podle potřeby. Dále jsem nastavil odskok odpružené vidlice. Poté jsem si přečetl návod… takže jsem ho nastavil znovu dle doporučení a uvidím. Dofouknu, nebo uberu tlak, jak uznám za vhodné. Jako poslední zbývalo vyřešit škrtání předního brzdového kotouče. Přizval jsem kolegu bikera, aby se na to podíval svým zkušeným bikerským okem. A padlo manažerské…

To počasí, to počasí...

To počasí, to počasí! V minulém článku jsem si takto povzdechl a tímto povzdechem tento článek zase začínám. Můj optimistický plán byl, že by se dalo pravidelně jezdit už někdy v březnu, ideálně nejpozději v průběhu dubna. Chyba lávky. Počasí není nic moc, ale co se dá dělat. Schválně jsem se kouknul kolik bylo stupňů vloni touhle dobou. V druhé půlce března teplota atakovala až 20°C, okolo 7.4. 2012 bylo necelých 15°C a koncem dubna teplota šplhala až přes 25°C [zdroj: zde a zde]. Takže je opravdu více zima teto rok. Asi nebude žádné jaro a skočíme rovnou do léta, uvidíme. Nemám rád, když je šedivo – když stromy a veškerá zeleň není zeleň, když není sníh, nebo je břečka, tak je ještě větší šeď. Počasí mi náladu nijak extra neovlivňuje, ale co mě tuhle zimu štvalo, že byla šedivá i obloha, moc nebylo sluníčko. Opět jsem zapátral a opravdu. Slunečního svitu bylo v lednu a únoru v roce 2013 nejméně za posledních 50 let [zdroj]. V kombinaci se sněhovými podmínkami, kdy sněhu zrovna …

Ten zbytek

Kolo už mám, teď ještě ten zbytek. To máme: blatníky, pumpičku, šlapky, tretry, náhradní duši, brašničku, nějaké oblečení, rukavice, helmu, lepení, montpáky, multiklíč, přední světlo, zadní blikačka, mazání, bidony, tachometr, zámek.... S dalšími náklady na výbavu jsem počítal, ale že peníze mizí setsakra fofrem, to člověk neví ani jak. Kousek od práce mám cyklo obchod, paráda. Ani nebude moc velká ztráta času, když tam nepořídím, i když podle jejich webu mají +/- co potřebuji k dispozici. Rozhodl jsem se pro nášlapy, ale za předpokladu, že najdu boty, které mi budou sedět. Z outdoorových bot, bruslí, apod. mě vetšinou bolí strašně chodidla. Tak tedy zkouším turistické tretry Shimana. O dvě čísla vetší, mojí velikost nemají. Moc velké, škoda. Zrovna tyhle se mi líbí a zdá, se že dobře padnou. Hned první věc a bez úspěchu. Prý je teď špatný čas, mají zbytek loňských věcí, nové ještě nejsou naskladněné. Nevadí, jedeme dál.  Zkouším přilbu. Úplně první padne jako prdel na hrnec. Zko…

Novýé polemrd kolo

Nazrál ten správný čas obstarat si nové kolo. Trochu jsem váhal mezi celopérem a ... a? A to je docela sranda. Poslední moje kolo mi bylo zakoupeno, ještě když jsem byl na základní škole. Byl to Olpran, měl netradiční design, jezdil na něm mistr světa Mike Kluge a stál 7390,- kč. Mělo pevnou vidlici, jedno-páčkovou přehazovačku šaltru a převodníku a standardní velikost kol a hlavně fungovalo bezvadně. Ale kdeže loňské sněhy jsou.
      Takže jsem trochu váhal mezi celopérem a ... a? A to je docela sranda. Tenkrát nebyla kola z kategorie XC (cross-country), HT (hardtail) AM (all mountain), EN (enduro) nebo Trail bike (každá kategorie se liší velikostí zdvihu odpružení, jsem zjistil). Kola silniční, DH (downhill), FR (free ride), crossová/treková a CX (cyklo crossová) tady vůbec nebudu řešit. 
Takže jsem trochu váhal mezi celopérem a ... a? A to je docela sranda. Aby v tom byl ještě vetší chaos, tak už není jenom standardní velikost kol 26 palců. Výrobci přišli s velikostí kol 29 palců a …

Expedice TISSOT-SNEŽNÍK IDITAROD BIKE 2013

Expedici TISSOT-SNEŽNÍK IDITAROD BIKE pořádají každoročně ústečtí VIP bikeři společně s VIP bikery z Krupky. Tento rok se na kole zúčastnili dva Aussig boys a dva Krupka boys. Ač bikeři, tak část výpravy byla pěší. Proč, to nevím a je mi to jedno. Jako biker čekatel jsem to kvitoval s povděkem (biker budu, až si koupím kolo…). Takže slovo dalo slovo a já jsem se připojil k pěší části výpravy.

     Velitelský čas s hodinovou tolerancí setkání bikerů a pěšáků na Sněžníku byl jasně stanovený. Pěší sekce expedice doslova vystartovala z Tisé směr Sněžník. Náčelník pěší expedice s Podnáčelnicí nás fotografy - lenochody hnali velice svižným tempem. Nám fotografům - lenochodům vůbec nejde o to, udělat nějaké fotky. Díky foťáku a předstírání focení se dá krásně cestou odpočívat. Nicméně, Náčelník s Podnáčelnicí tento trik asi znají. Příště bude potřeba vymyslet rafinovanější fintu. Nenechali nám žádný čas na fotografování, vlastně nebyl čas vůbec na nic. Už to vypadalo, že jsem si místo zr…

Polemrdistova kariéra rotopedová

Rotoped, rotoped, proč rotoped? Protože jsem byl po operaci menisku a rotoped je ideální způsob, jak koleno plně zrehabilitovat. Samozřejmě jsem byl vyslán na rehabilitace, kde mi byly ukázány a následně na mne aplikovány cviky včetně i rotopedu, ale to bylo málo. Věděl jsem, že cvičit se nedonutím  ale, že koleno musím po skončení rehabilitací sám rozcvičit. A jelikož jsem plánoval začít jezdit na kole a na běžkách, tak jsem si zakoupil rotoped s tím, že rozcvičím koleno a plynule přejdu do plné fyzické zátěže, do tréninku abych mohl v klidu drandit na běžkách a pak až vyjedu na kole, abych mohl normálně jezdit a ne, abych musel po třiceti minutách sesednout. To by mě totiž ukrutně nebavilo a kolo bych vzteky zahodil do příkopu. A také protože horské kolo nemám.

Fáze I - pomalu, ale jistě      Fáze jedna, neznechutit si to, postupně se do toho dostat a přejít na plnou zátěž. Začal jsem dle rady doktora jezdit jenom do bolesti, takže hezky pěkně postupně deset minut, pak dvacet pět,…

Jak to všechno začalo a zase skončilo...

Bývalý veslař, který se po deseti letech nicnedělání rozhodl, že se sebou a svými 118 kily něco udělá. Poté, co jsem pověsil vesla na hřebík, jsem měl sportování až nad hlavu. Nakonec mi to vystačilo na deset let nic nedělání. Nejhorší bylo najít motivaci pro to si jen tak vyjet na kole, jen tak si zajít zaběhat, dělat cokoliv úplně bezcílně. Navíc, jak postupně fyzička klesala na nulu, tak mě to ani nebavilo, všechno šlo najednou hůřeji,  postupně jsem se víceji a rychleji zadýchával, už to nešlo tak lehce, a tak dále. Poslední dobou, nejenom proto, že váha každý rok nezadržitelně rostla, jsem měl cukání, že bych se zase mohl zkusit hýbat. A zrovna v této době, mě jeden kamarád vytáhl na kolo, dali jsme si okolo Světa v Třeboni a pak výlet v Brně na kole se 100% stoupáním tam i zpátky na nějaké staré, zřícené šutry a cihly. Tak mě to sportování nějak opět chytlo, ale bohužel to bylo na konci léta. 
     Tudíž jsem si pořídil rotoped na zkoušku (rehabilitoval koleno po operaci meni…