neděle 20. ledna 2013

Expedice TISSOT-SNEŽNÍK IDITAROD BIKE 2013

     Expedici TISSOT-SNEŽNÍK IDITAROD BIKE pořádají každoročně ústečtí VIP bikeři společně s VIP bikery z Krupky. Tento rok se na kole zúčastnili dva Aussig boys a dva Krupka boys. Ač bikeři, tak část výpravy byla pěší. Proč, to nevím a je mi to jedno. Jako biker čekatel jsem to kvitoval s povděkem (biker budu, až si koupím kolo…). Takže slovo dalo slovo a já jsem se připojil k pěší části výpravy.

     Velitelský čas s hodinovou tolerancí setkání bikerů a pěšáků na Sněžníku byl jasně stanovený. Pěší sekce expedice doslova vystartovala z Tisé směr Sněžník. Náčelník pěší expedice s Podnáčelnicí nás fotografy - lenochody hnali velice svižným tempem. Nám fotografům - lenochodům vůbec nejde o to, udělat nějaké fotky. Díky foťáku a předstírání focení se dá krásně cestou odpočívat. Nicméně, Náčelník s Podnáčelnicí tento trik asi znají. Příště bude potřeba vymyslet rafinovanější fintu. Nenechali nám žádný čas na fotografování, vlastně nebyl čas vůbec na nic. Už to vypadalo, že jsem si místo zrcadlovky a stativu měl vzít baťůžek s karibským rumem, nebo  čaj/kafe, nebo nejlépe jak čaj/kafe, tak i karibský rum. Za to tempo by se nemusel stydět ani Jožka Pribilinec na Olympiádě. Myslím, že bychom byli zdatní soupeři. Tempo naštěstí časem zvolnilo, také jsem se zcela ze zištných důvodů snažil s Náčelníkem a Podnáčelnicí co nejvíce konverzovat a nenápadně tak tempo zpomalovat. Nakonec jsem stihl udělat asi tři fotky… Že prý na kole jezdí pohodovým tempem, hmmm, to se mám na co těšit!
     Sněžník byl dobit pěší sekcí expedice na začátku stanovené tolerance. Spokojen, že jsme dorazili na místo a můžu konečně udělat nějakou tu fotku, jsem plně pohroužen do focení a nevnímajíce okolí ztratil zbytek pěší výpravy. Obešel jsem Sněžník zleva, zprava. Zkusil jsem dveře od rozhledny – zavřeno. Zkusil jsem dveře od restaurace – marně, zavřeno. Začal jsem si zoufat, že zemřu hrdinnou smrtí horolezce, když jsem naštěstí objevil bufet, který je součástí rozhledny…

     Už to vypadalo, že bikeři nestihnou stanovený limit a budou muset být důrazně napomenuti před nastoupenou jednotkou na mrazu, slečeni do půli těla. Naštěstí pro ně dorazili včas, i když těsně. Čekání v bufetu, respektive v dřevěné kůlničce bylo velice příjemné. Teplota vevnitř byla jen o něco málo větší, než venku, kde bylo cca. -7°C. Bikeři dle umístnění na vrchařské prémii na Sněžníku (čekala je ještě cesta zpátky, stejně jako nás) dostali doslova bramborovou medaili, první dostal zlato-fidorkovou medaili a druhý a třetí si rozdělili červeno- a modro-fidorkovou medaili. Výrobě, předání medailí a vůbec celého ceremoniálu se ujala Podnáčelnice.  
     Ještě než jsme se rozloučili, učinil jsem pokus o gruppen foto, ale strašně mrzlo, byla mi zima na prsty na ruce a než bych vybalil a našteloval stativ, tak by se z nás všech staly ledové sochy. Naštěstí se ale gruppen foto povedlo jinému účastníkovi výpravy. Poučení pro přístě: STATIV NEBRAT! Expedice byla fajn a doufám, že zase za rok! 

Přeci jenom, nějaké foto jem stihl udělat, slideshow:


čtvrtek 17. ledna 2013

Polemrdistova kariéra rotopedová

     Rotoped, rotoped, proč rotoped? Protože jsem byl po operaci menisku a rotoped je ideální způsob, jak koleno plně zrehabilitovat. Samozřejmě jsem byl vyslán na rehabilitace, kde mi byly ukázány a následně na mne aplikovány cviky včetně i rotopedu, ale to bylo málo. Věděl jsem, že cvičit se nedonutím  ale, že koleno musím po skončení rehabilitací sám rozcvičit. A jelikož jsem plánoval začít jezdit na kole a na běžkách, tak jsem si zakoupil rotoped s tím, že rozcvičím koleno a plynule přejdu do plné fyzické zátěže, do tréninku abych mohl v klidu drandit na běžkách a pak až vyjedu na kole, abych mohl normálně jezdit a ne, abych musel po třiceti minutách sesednout. To by mě totiž ukrutně nebavilo a kolo bych vzteky zahodil do příkopu. A také protože horské kolo nemám.

Fáze I - pomalu, ale jistě
     Fáze jedna, neznechutit si to, postupně se do toho dostat a přejít na plnou zátěž. Začal jsem dle rady doktora jezdit jenom do bolesti, takže hezky pěkně postupně deset minut, pak dvacet pět, třicet, čtyřicet, šedesát minut, až maximálně devadesát minut. Každý přechod na vyšší minutáž trval týden až dva, kdy jsem jezdil 3x - 4x týdně. Jezdil jsem na podzim 2011 a od března 2012. Když jsem se dostal na třicet minut, tak jsem zase musel snížit zátěž na dvacet a tak dále. Dva kroky zpět, abych mohl udělat jeden vpřed.
     V této fázi odpadne spousta lidí, protože to přepískne, oddělá se při prvním vyběhnutí, při první návštěvě posilovny a to je špatně. Pro tělo a psychiku je to šok, musí se začít pomalu, postupně se do toho dostávat a přidávat fyzickou zátěž. Kupředu, ale jen malými krůčky. Musí se najít rytmus a rutina, protože sport zabere čas a je to změna dosavadního životního stylu. Také je čas na to upravit jídelníček, aby se s tím člověk srovnal psychicky a zvykl si na to, že se musí jíst jinak. Zde se výsledek nedostaví tak rychle, jak člověk očekává a zapomeňte na sledování tepové frekvence, bederní pásy, atd. Jsou to starosti, peníze a krámy navíc. V této fázi je nejdůležitější si najít rytmus, pravidelně se hýbat a vytrvat. A také si stanovit krátkodobé a dlouhodobé cíle. Může trochu trvat,  než se tělu nastartuje "hubnoucí" metabolismus. U mě vyladění tréninku a nastartování hubnutí trvalo dejme tomu sedm měsíců.

Fáze II - jedeme, jedeme
     Koleno postupně přivyklo echt zátěži, zvýšil jsem si zatížení na rotopedu a dopracoval jsem se k ježdění 4x týdně 90 minut. A stalo se,  že jsem se zadřel. Oněch 90 minut 4x týdně byla meta, které jsem se zuby nehty držel, ale zapomněl jsem regenerovat. Jednou mi to nevycházelo s odpočinkem a jel jsem čtyři dny po sobě 90 minut, den odpočinku a 3 tři dny po sobě 90 minut. To byla chyba, trvalo to možná i dva měsíce, než se tělo vzpamatovalo. Mezi tím mě to nebavilo, vůbec mi to nejezdilo, i když jsem jezdil maximálně 2x týdně. Jezdím  dva dny v týdnu, pátek, když to vyjde, tak čtvrtek a pátek odpočinek a znovu sobota a neděle. V pondělí si dávám děj se co děj pauzu, i kdybych měl bůh ví jak velký pocit, že se mi strašně chce jezdit.
    V této fázi jde o pravidelný pohyb pod tréninkovou zátěží, nehnat to do extrému, vydat se na 60-70 procent a výsledek se zaručeně dostaví. Na tom, kolik kilometrů najedete nebo naběháte, kolik tun v posilovně nazvedáte vůbec nezáleží, to vůbec neřešte. To je pouze výsledek celoročního snažení, nikoli cíl. Ale je dobré to sledovat, aspoň budete mít porovnání, jak jste na tom a pokud například nazvedáte méně tun/najezdíte méně km a forma přesto roste, tak víte, že trénujete efektivněji. Záleží jak kvalitní je trénink a co vám dává. Pokud špatně odhadujete intenzitu zátěže, tak tady už sledování tepu a čehokoli, co chcete sledovat stojí za zvážení. V této fázi to může být šikovná pomůcka.

Fáze III - hurá na kolo
     Tak na tenhle moment se velice těším. Tahle fáze u mě znamená, že budu pravidelně jezdit pro radost na kole, tím pádem váha půjde dolů a fyzička nahoru. Určil jsem si, čeho chci v sezoně 2013 na kole dosáhnout, v první řadě mě to musí bavit. Od toho se vše odvíjí. Vlastně, co se týče kola, tak v tuhle chvíli vstoupím do cyklo fáze I a koloběh se roztočí zase nanovo.
     Tady už to záleží na vás. Pravidelně sportujete, váha jde dolů, fyzička stoupá... Ale! Po nějakém čase začne fyzička stagnovat a váha taktéž. Stojíte před rozhodnutím buď zůstat ve fázi II, a udržovat si váhu a fyzičku, nebo to začít víc hrotit. Zde už si můžete začít dělat starosti s tepovou frekvencí, kdy co dělat v jaké zátěží a pořídit si bederní pás či jiný bazmek na sledování čehokoli. Dle velectěné libosti.

Jídelníček
     Aby to k něčemu vypadalo, tak jsem lehce upravil i jídelníček. Před tím jsem snídal nebo byl i bez snídaně, oběd, pak nic a pak jsem se samozřejmě večer dostavil hlad. Všechno špatně. Takže jsem začal pravidelně snídat - pak svačina - pak normální oběd - pak jogurt - a jako poslední jablko, či jiné ovoce. Jíst v pravidelných intervalech aby vše bylo snězeno do cca. 19:30, ale neřeším, jestli si dát jogurt v pět nebo sedm hodin. Já mám tu výhodu, že u mě je nadváha způsobena pouze pohybem, respektive nepohybem, takže nemusím dělat nějaké převratné změny. Jakákoliv dieta pro mě není cesta, radši se normálně najím s tím, že se o to víc pak budu prostě hýbat. Ještě jedna věc je důležitá - pitný režim, při fyzické zátěži obzvlášť. Pít pravidelně přes den a osvědčilo se mi hodinku nebo půl hodinky před zátěží vypít klidně i půl litru vody. A dodržovat pitný režim během zátěže. Chce to pravidelně pít a jíst, i když není aktuálně pocit hladu nebo žízně.

Suma sumárum
     Za rok 2012 jsem najel na rotopedu 2063,6 km, zhubnul 3-4 kilo, dostal koleno víceméně do normálu, připravil se na běžky a na kolo a to byl primární cíl. Ještě dalších 20 000 km a budu mít (možná) cílovou váhu.

středa 2. ledna 2013

Jak to všechno začalo a zase skončilo...

    Bývalý veslař, který se po deseti letech nicnedělání rozhodl, že se sebou a svými 118 kily něco udělá. Poté, co jsem pověsil vesla na hřebík, jsem měl sportování až nad hlavu. Nakonec mi to vystačilo na deset let nic nedělání. Nejhorší bylo najít motivaci pro to si jen tak vyjet na kole, jen tak si zajít zaběhat, dělat cokoliv úplně bezcílně. Navíc, jak postupně fyzička klesala na nulu, tak mě to ani nebavilo, všechno šlo najednou hůřeji,  postupně jsem se víceji a rychleji zadýchával, už to nešlo tak lehce, a tak dále. Poslední dobou, nejenom proto, že váha každý rok nezadržitelně rostla, jsem měl cukání, že bych se zase mohl zkusit hýbat. A zrovna v této době, mě jeden kamarád vytáhl na kolo, dali jsme si okolo Světa v Třeboni a pak výlet v Brně na kole se 100% stoupáním tam i zpátky na nějaké staré, zřícené šutry a cihly. Tak mě to sportování nějak opět chytlo, ale bohužel to bylo na konci léta. 
     Tudíž jsem si pořídil rotoped na zkoušku (rehabilitoval koleno po operaci menisku), jestli budu pravidelně jezdit. Leden a únor 2012 jsem sbíral psychické síly a od února do konce roku jsem najel na rotopedu 2063,6 km kilometrů (něco málo i na podzim 2011). A protože dost už bylo rotopedu, nastal čas přejít na kolo a pořádně to roztočit. Začínám s cca. 115 kg (20 - 30 kg nadváha; není překlep, cca. 3-4 kg jsou díky rotopedu dole), obecné cíle na rok 2013 jsou stanoveny tyto: musí mě to bavit; začít postupně a neznechutit si to (fáze I); jezdit pravidelně (fáze II) a něco shodit. Kolik, to se uvidí, rok 2013 bude takový seznamovací co a jak. Dále jsem si stanovil tři konkrétní cíle - zvládnout dva delší švihy na jeden zátah, bez bloudění jeden cca. 126 km, druhý cca. 182 km. Třetí cíl je najet minimálně to, co jsem najel na rotopedu. Pokud budu jezdit pravidelně, tak reálně to může být i 4000 km za rok. Dlouhodobý cíl je zábava, dostat se na/pod 90 kg a nabrat zpátky trochu fyzičku (fáze III). Rotoped zůstane jako doplněk, když nebude čas nebo počasí. Cyklovize pro rok 2013 je jasná, tak hurá do toho, zůstaňte naladěni! O jednotlivých fázích zase někdy jindy.