Přeskočit na hlavní obsah

Expedice TISSOT-SNEŽNÍK IDITAROD BIKE 2013

     Expedici TISSOT-SNEŽNÍK IDITAROD BIKE pořádají každoročně ústečtí VIP bikeři společně s VIP bikery z Krupky. Tento rok se na kole zúčastnili dva Aussig boys a dva Krupka boys. Ač bikeři, tak část výpravy byla pěší. Proč, to nevím a je mi to jedno. Jako biker čekatel jsem to kvitoval s povděkem (biker budu, až si koupím kolo…). Takže slovo dalo slovo a já jsem se připojil k pěší části výpravy.

     Velitelský čas s hodinovou tolerancí setkání bikerů a pěšáků na Sněžníku byl jasně stanovený. Pěší sekce expedice doslova vystartovala z Tisé směr Sněžník. Náčelník pěší expedice s Podnáčelnicí nás fotografy - lenochody hnali velice svižným tempem. Nám fotografům - lenochodům vůbec nejde o to, udělat nějaké fotky. Díky foťáku a předstírání focení se dá krásně cestou odpočívat. Nicméně, Náčelník s Podnáčelnicí tento trik asi znají. Příště bude potřeba vymyslet rafinovanější fintu. Nenechali nám žádný čas na fotografování, vlastně nebyl čas vůbec na nic. Už to vypadalo, že jsem si místo zrcadlovky a stativu měl vzít baťůžek s karibským rumem, nebo  čaj/kafe, nebo nejlépe jak čaj/kafe, tak i karibský rum. Za to tempo by se nemusel stydět ani Jožka Pribilinec na Olympiádě. Myslím, že bychom byli zdatní soupeři. Tempo naštěstí časem zvolnilo, také jsem se zcela ze zištných důvodů snažil s Náčelníkem a Podnáčelnicí co nejvíce konverzovat a nenápadně tak tempo zpomalovat. Nakonec jsem stihl udělat asi tři fotky… Že prý na kole jezdí pohodovým tempem, hmmm, to se mám na co těšit!
     Sněžník byl dobit pěší sekcí expedice na začátku stanovené tolerance. Spokojen, že jsme dorazili na místo a můžu konečně udělat nějakou tu fotku, jsem plně pohroužen do focení a nevnímajíce okolí ztratil zbytek pěší výpravy. Obešel jsem Sněžník zleva, zprava. Zkusil jsem dveře od rozhledny – zavřeno. Zkusil jsem dveře od restaurace – marně, zavřeno. Začal jsem si zoufat, že zemřu hrdinnou smrtí horolezce, když jsem naštěstí objevil bufet, který je součástí rozhledny…

     Už to vypadalo, že bikeři nestihnou stanovený limit a budou muset být důrazně napomenuti před nastoupenou jednotkou na mrazu, slečeni do půli těla. Naštěstí pro ně dorazili včas, i když těsně. Čekání v bufetu, respektive v dřevěné kůlničce bylo velice příjemné. Teplota vevnitř byla jen o něco málo větší, než venku, kde bylo cca. -7°C. Bikeři dle umístnění na vrchařské prémii na Sněžníku (čekala je ještě cesta zpátky, stejně jako nás) dostali doslova bramborovou medaili, první dostal zlato-fidorkovou medaili a druhý a třetí si rozdělili červeno- a modro-fidorkovou medaili. Výrobě, předání medailí a vůbec celého ceremoniálu se ujala Podnáčelnice.  
     Ještě než jsme se rozloučili, učinil jsem pokus o gruppen foto, ale strašně mrzlo, byla mi zima na prsty na ruce a než bych vybalil a našteloval stativ, tak by se z nás všech staly ledové sochy. Naštěstí se ale gruppen foto povedlo jinému účastníkovi výpravy. Poučení pro přístě: STATIV NEBRAT! Expedice byla fajn a doufám, že zase za rok! 

Přeci jenom, nějaké foto jem stihl udělat, slideshow:


Komentáře