úterý 3. května 2016

Praga Caput Regni neznamená Praha zničená deštěm

     Praga Caput Regni znamená latinsky Praha hlava království. Tento přívlastek byl používán od středověku a v roce 1518 byl vyznačen na Staroměstské radnici. Němčináři ho někdy mylně překládají, zejména o povodních, jako Prag kaputt Regnum, což znamená Praha zničená deštěm. Od roku 1927 byl součástí znaku Prahy přívlastek Praga mater urbium – Praha matka měst a od roku 1991 Praga Caput Rei publicae – Praha hlava republiky. Taktéž nese přívlastek Praha stověžatá, protože v 19. století měla skutečně věží okolo stovky, dnes je jich několik set až tisíc. A protože když se v Praze rozkopou tramvajové koleje a já vůbec netuším kudy kam a přijdu pozdě na kružbu, a protože přítelkyně kolegy z práce dělá v Praze průvodkyni a slovo dalo slovo, domluvil jsem si prohlídku Prahy.
     Abychom si rozuměli, předesílám, že jedna z nejlepších věcí v mém životě jsou mí kamarádi. Mám nejlepší kamarády na světě. V čem nejsou nejlepší na světě je dostat z nich odpověď, pořádá-li někdo nějakou akci. Takže já už jenom píši “doražte tehdy a tehdy, tam a tam“ a odpověď vskutku nečekám. To je marná snaha. Vždy dorazí. Ve slavení jsou nejlepší na světě, to zas né, že by né. Jednu dobu jsem uvažoval, že bychom se nechali najímat na svatební mejdany u kterých je vážné riziko bezbřehé nudy, protože svateb máme společně za sebou několik a některé by bez nás byly opravdu tuze nudné. Aby se neřeklo, dal jsem ve všeobecnou známost, že jsem si domluvil prohlídku Prahy. Ve světle těchto zkušeností jsem vůbec nečekal, že by někdo dal vědět, že má zájem. Zcela nečekaně se ozvala spousta lidí. A tak jsem se ujal organizace, nakonec víceméně oznámil datum a čas. Bylo úplně jedno kdo se vlastně zúčastní, ale jakožto organizátor je dobré mít přehled. Domluva kdy a v kolik jednu chvíli připomínala legendární scénku Felixe Holzmanna “Včera, dnes a zítra“, museli jsme se dohodnout jestli v sobotu večer, nebo v neděli ráno. Radši jsem zamluvil dvě prohlídky na včera, jednu na zítra a tři na pozítří... . Padlo to na sobotu odpoledne. Někteří dospělí vzali i svá děcka, jak velcí, tak malí mají můj obdiv.
     Z dětství si pamatuji, že orloj na Staroměstském náměstí je velkolepá show. Nám to akorát shodou okolností vyšlo na celou hodinu. Opak je pravdou. Hotovo je asi za půl minuty. Ještěže se neplatí vstupné, tedy spíše čumné. Jinak by ho chtěl plný Staromák cizinců určitě vrátit. Vypadalo by to zase jednou jako o nějaké revoluci. Jak to tak poslední dvě, či tři léta bývá, přes pracovní týden bývá hezky, aby se počasí na víkend zkazilo. Opravdu. Zrovna, když jsme čekali na Staromáku, tak se ukrutně rozpršelo. Ze by přeci jen Prag und Turisten kaputt Regnum? Naštěstí se vyčasilo. Děti měli sice problém udržet pozornost při delším výkladu, ale jejich průběžné dotazy k výkladu značí, že i je to přece jenom zajímalo. Nejvíc je naštvalo, že jsme je nenechali prohlídnout si paži Sv. Víta uloženou kde jinde než v katedrále Sv. Víta. 
     Druhou část prohlídky jsem si vzal na starost já. Byla už jen pro silně trénované jedince. Jal jsem se ukázat oblíbenou posilovnu na Žižkově. Proto si matky s dětmi zakoupili hromadnou ČD jízdenku zvlášť od jejich mužů. Spojení z hradu mělo být přímé, bohužel tomu tak nebylo, překopané koleje a tím i spoje nám přesun na druhou část prohlídky trochu zdramatizovaly. Konspirační teorie praví, že přímé spojení hrad – Žižkov přerušilo se, neboť hradnímu pánovi hrozilo akutní nebezpečí nákazy Žižkovskou virózou. Kdyby teroristi jenom tušili, že u nás v Čechii by stačilo hrad nenápadně zásobovat Becherovkou, pacient nula by byl hned naprosto jasný, od něj by se epidemie virózy rozšířila dále. Nakonec jsme se po peripetiích s pražskou MHD celí šťastni dostali do již mnou zamluvené posilovny. Zátěž se má střídat a tak jsme prokládali piva z produkce malých pivovarů, produkcí nevím koho, ale jmenovalo se to ořechoka, malinovka, kmínka a vítr z hor. Poslední jmenovaná je těžká váha z nejtěžších, je to padesáti procentní zelená. Byl to jeden z těch večerů, kdy jsem se neuváženě přetrénoval... . 
     “Když vim, kdy jede vlak, tak snad vyrazim včas, nejsem idiot”, tvrdil jeden účastník prohlídky. “No jasně, máš recht”, podpořil jsem ho, ale věděl jsem své. Jsme všichni idioti, vyběhli jsme z hospody tak akorát. Tohle na svém hlavním vlakovém nádraží doma nezkoušejte. Abychom měli jistotu, že poslední vlak stihneme, tak jsme to vzali úprkem přes čtvero perónů a kolejí, shod do kolejiště byl vždy asi dva metry. To jsem ještě nevěděl, že vlak jede o pět minut později, než jsem si myslel. Rychlejší půlka osazenstva těsně stihnuvší tramvaj, snad kvůli černému svědomí čekající na nás v přístupové hale, měla nakonec co dělat, aby vlak stihla! 
     Zvláštní poděkování zaslouží naše milá průvodkyně a tak, chcete-li se dozvědět v jakém stylu je vlastně postaven Obecní dům; jestli a proč něco chybí mozaice na Obecním domě; na jakém domě a proč je socha Mojžíše s rohy a ostatní sochy jsou takové placaté nic; co původně bylo na věži Chrámu Matky Boží před Týnem místo Panny Marie; proč a jaké podloží má Staroměstské náměstí a proč na to Holanďané nejdou stejně chytře jako my v minulosti; koho socha a proč byla omylem sundána z Rudolfina a dalších 100+1 zajímavostí z české historie, s radostí dávám ve všeobecnou známost kontakt na naší skvělou průvodkyni: 

Lenka Dvořáková,
www.Guide4advanced.eu 

     Zdar a sílu a Žižkovu zdar!

P. S. Víte co mi řekl kolega z práce, který za námi dorazil na Žižkov? “Když jsem viděl tvý kamarády, tak už vim, proč se nechceš stěhovat do Prahy. Těch se nevzdáš.”  

Žádné komentáře:

Okomentovat