pátek 19. srpna 2016

Bez sedla to nejde ani na trailech, ani na zimní Apaluše a ani vůbec nidky

Dekadentní píčovinka: zlatý ventilek
     Z různých důvodů jsem tento rok mnoho nenakolbil. Za to jsem hodně nakupoval zejména oblečení, plány byly. A kdybych náhodou i vyjel, abych dobře vypadal. Koneckonců, o to jde nejvíce. A protože zejména na oblečení padly fondy, odložil jsem nákup nového sedla. Já ho vlastně ani vyloženě nepotřeboval, jenom je už dost sedřené, špička chytala žraloka. To může zapříčinit roztrhnutí kalhot. Vážně, znám jednoho, co se mu to stalo. Ale prostě jsem nákup odložil, mé vysněné sedlo stojí dva a půl tisíce, místo toho jsem si zakoupil za pár éček takzvaně dekadentní píčovinku, jinak též věc pro radost; věc pro vytuňákování vzhledu, která nemá na funkci vliv; machrovnika; hračka; gadget [gedžet] atd. A sice čepičky na ventilky, podle fotek na internetu oranžové. V reálu zlaté. Ale to vůbec nevadí. Na kole používám spokojeně pláště od Continentalu. Ty mají oranžové nápisy, barvy dobře ladí. A navíc vím hned, kde je ventilek. Pláště používám ve verzi Protection, tedy s protipropichem, tedy s ochranou proti bočnímu proříznutí a defektům. Je to skvělý pocit mít solidní gumu, na kterou je spoleh. Už vůbec nepíchám.
Významně říznutý plášť hned vedle nápisu Protection
     Za to si sem tam říznu. To takhle na soustředění v Rakovníce všichni projeli takový malý, bezvýznamný brod. Já v něm významně řízl plášť o nějaký kámen, nebo ostrý bordel. Buď jak buď, na tohle byl protipropich krátký. Jak jsem dával kolo před sezónou do servisu, všechno jsem z něj sundal a opětovně nenandal podsedlovou brašničku. A v té brašničce je krabička a v té krabičce lepení… . „Člověk může bejt blbej, ale musí si umět poradit“, říkával mi můj trenér, když jsem vesloval. Proč zrovna mě, nevím. Ukázalo se, že jsem zadefektil pět set metrů před hospodou, kde jsme plánovali přestávku. Já byl unavený, bylo hezky. Členové A-team jsou nadšenci, takže než jsem se prospal, bylo spraveno. Tímto děkuji.
     Apalucha bývá první nebo druhý srpnový týden schválně kvůlivá počasí. V červenci prý často bývá zima a prší. Kdysi to tak skutečně bývávalo, Apalucha už se jezdí strašně dlouho. Poslední tři, čtyři roky se zase vrací to, že v červenci prší a v srpnu bývá teplo a hezky. Mimochodem, školní prázdniny byly prý vymyšlené za Marie Terezie (to dává smysl, když zavedla povinnou školní docházku) právě v létě. Aby děti mohli pomáhat se sklizní, ne protože je hezké počasí. No náš srpnový týden byl ten studený srpnový týden, kdy i dost často pršelo. Před tím bylo hezky, a poté má být hezky až do září. Horská Kvilda hlásila rekordní mráz, jak je jejich zvykem. Štěstí, že jednomu nepasovala velikost nově zakoupených jedovatě svítivě oranžových, dlouhoprstých rukavic. S radostí jsem je odkoupil, ale doteď vlastně nezaplatil.
Snaha vyhnout se trailům
     Apalucha byla v Rychlebských horách (dále již jen Rychlebky). Modří už vědí. Je to vyhlášený ráj bikerů - http://www.rychlebskestezky.cz. V Rychlebkách jsou traily, v Novém Městě pod Smrkem jsou singletracky. Singletrack v Novém Městě pod Smrkem má mezi pravověrci špatnou rezonanci, Rychlebky dobrou. Má to svoji historii, stačí pohledat na bike-forum.cz. Slovo singletrack je pod ochrannou známkou, asi bych ho neměl používat bez uhrazení poplatku. Singletrack, i trail je prostě štěrková cesta v lese, pouze pro kola, jednosměrná. Má to být zábava, v Rychlebkách je stezek několik, jsou pojmenované, dole pod kopcem je základna Rychlebských stezek a tak dále. Naši dva celopéraři byli nadšeni a tak to má být. Pravověrní bikeři, míněno se vším respektem, nepejorativně a bez urážky, singltraily v Novém Městě pod Smrkem haní, traily v Rychlebkách velebí. Mě stačil první půl den. Nahoru vede singletrail Dr. Wiesnera. Nezaujalo. Já a dva další se chtěli trailu vyhnout, leč jsme bouldeřili s polemrdy po červené a to nikdy nedělejte. Sjeli jsme Superflow trail, hmm, dobrý. Dvorní mechanik jednoho z nás strašil:

„Do Rychlebek, jo? To je super, já tam jedu taky. Nechceš půjčit kolo?“
„Proč, dyť kolo přece mám“
„S timhle tam jedeš? To kolo zničíš a ani to tam s tim jezdit neni možný, to je dělaný na celopéra, tam s hátéčkem leda podél potoka“ a významně ukazoval na celopéra na prodejně.

Měl pravdu. Supeflow trail jakž takž, trail podél Černého potoka, Vidnavský okruh a Trail lesů ČR byly fajn. Neberte mě jako průměrný vzorek, myslím, že si ti, co za tím stojí, zaslouží velké uznání, většině bikerů se tam určitě tuze líbí. Ale pro mě to není. Přijde mi to jako takové tupé ježdění. Na horském kole si cením svobody pohybu, volnosti, to je k nezaplacení. Tady se jedná o úzkou jednosměrku, musíte furt pilotovat, není čas se kochat, zdržujete rychlejší za sebou, pomalejší zdržují vás, není kudy předjet. Já jsem zkrátka ryzí xcéčkař. Kde pak na mě s traily a singletracky.
Cyklistická vložka významně zjemnila posez
     Nicméně traily dokáží prověřit techniku. Šinu si to vesele po Vidnavském trailu nebo po Trailu lesů ČR. Nevím přesně a je mi to jedno. Já fakt radši širokou lesní cestu. 10 km od ubikace. Náhlé křupntutí, v sedle. A sakra, lyžina. Jel jsem dál, kam to šlo. Doufal, že to nějak půjde. Avšak sedlo spadlo. Zvednu sedlo, kouknu na kolo a lyžiny nikde. No výborně. Ještě budu hledat je. Lyžiny byly v celku a na sedle. No fajn. Mrknu blíže na sedlo. Prasklé u špičky. Sakra! Zbytek jsem dojel nejkratší cestou po áčku zpět, na základnu stezek. Jelikož jednu chvíli sedlo neustále padalo, zkusil jsem to bez něj. Co vám budu povídat. Nemám v příslušné části těla protikus, kterým bych se na sedlo našrouboval, nebylo to úplně ono. Na základně je obchod a v něm tři různá sedla. Náhoda tomu chtěla, jedno mi bylo vyloženě doporučeno spoluxcéčkařem, shodou okolností má stejné. To má překrásný design a nádhernou černou barvu a je velmi pohodlné a stojí dva tisíce. Dokonce má vetší výškový profil (takže časem praskne prozměnu lyžina). To má dvě pozitiva. Jednak jsem musel snížit sedlovou trubku, to je dobrá věc kvůli namáhání rámu. A typicky na polní nebo kamenité cestě více pruží a já mohu v tomto mnou neoblíbeném teréně konečně normálně šlapat. Říká se, že minimálně řidítka by se měla občas vyměnit, zejména po vetším nárazu. Já s nimi více třískl na minulých dvou Apaluchách a před tím několikrát též. No jo ale, kupujte si dekadentní píčovinky a měňte si komponenty jen tak z plezíru. Další kolby slibují intenzivní zážitky!

     Vítr v zádech a kolbě zdar!


Žádné komentáře:

Okomentovat