Teď
už to mohu napsat. Když jsem se přistěhoval, tak po minulých majitelích bytu
zůstala přede dveřmi rohožka. Doma žádnou nemaje, dal jsem si jí do vstupní
chodby místo botníku. Jako provizorní řešení. Mimochodem, provizorium už trvá
pár let. Ještě chvíli a bude to provizorium
takzvaně definitivní. Jednoho dne mě překvapila nová rohožka přede dveřmi.
Ujistil jsem se, že nemám vlčí mlhu a že nevidím dvojmo. Pak jsem potkal
sousedku a ejhle, ona mi prostě jen tak koupila rohožku. Já jsem jí na oplátku
koupil víno a o další kolo výměny rohožek jsem se postaral já. Tak jsme si
vypěstovali takový pěkný, vřelý, sousedsko - rohožkový vztah. Důvod,
proč jsme vloni prošvihli začátek Krušnotonu byl ten, že jsme se ho vůbec
neměli v plánu zúčastnit, ba dokonce jsme ani nevěděli, že nějaký
Krušnoton existuje a také jsme vyrazili ráno pozdě. Někdy před jedenáctou
dopolední, neklame-li mne má vetchá paměť. Na rámu drží zaschlé bahno jak
židovská víra i při velmi hrubé manipulaci. Ovšem za…