polemrdista

     Rychlebské hory jsou nádherné samy o sobě. Nějakou náhodou po tom, co jsem byl v Rychlebkách na letní Apaluše, se rovněž Áčko kolektivně usneslo, že podzimní soustředění bude tamtéž. Jelikož jsem měl lokaci dobře oskautovanou, tak jsem rozhodnutí s radostí vehementně podpořil. Kluci z áčka, dychtiví po zlepšení techniky, si domluvili dvoudenní bikerský kurs. Ne, že bych zlepšit techniku nepotřeboval, ale chtěl jsem si zejména vyčistit hlavu, a pak jsem na to neměl úplně kolo. Ostatní rovněž ne, ale nebojí se ničeho. První den jsem ráno jel okolo, když instruktor s kolem v náručí obíhal pumptrack a názorně ukazoval ideální lajnu: „Hele jo, tady najedeš, takhle tu klopenku projedeš“, stihl jsem zaslechnout snad zcela jasnou věc. No dobrá, když je to baví… . Zamávali jsme si a já si dal krásných sedmdesát kilometrů přenádhernou přírodou. Při večeři došlo na sdělování dojmů. Co hůř, došla jedna láhev, i došla druhá láhev, i došla třetí láhev. Došlo na Fernet Z. Okolo čtvrté hodiny ra

PTSD vyléčeno, žízeň se vrátila!     Dnes z úplně jiného soudku. Viděl jsem první díl nových manželských etud. Ona jako čerstvě vdaná pani dostala otázku "Proč jste si ho vybrala?" Odpověď, respektive reakce byla "Spíš proč jsem s ním zůstala..." a teprve následovala odpověď. V zemi, kde je hlavním důvodem k rozvodu manželství, kdy v roce 2010 byla rozvodovost 50% a v roce 2018 již jen pouhopouhých 47% je tohle asi docela téma... proč s někým vlastně zůstat. Buď mám syndrom modrého auta (modří už vědí - když si koupíte modré auto, najednou všude vidíte modrá auta), nebo je to opravdu momentálně často diskutované téma na setkáních s přáteli. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Je fakt, že položená otázka "Proč jste spolu zůstali?" není vyloženě takříkajíc empatická a je zhola netaktické ji nad ránem v mlžně-alkoholovém oparu pokládat. Může rozpoutat až třeskutou debatu. Ze statistik vyplývá, že manželství je u nás vlastně takové předrozvodové řízení

Dlouho jsem přemýšlel ,  jak poděkovat svým přátelům  a čtenářům .  V  některém článku , j ednou,  dvěma větami  nad / pod čarou ?   B ylo  by to  kostrb até,  na sílu,   vzájemně  by to  neladilo .  Tedy jsem se rozhodl  pro poděkování  rovnou formou  cel ého  článk u . I jako takový mezník,  protože všechno jednou končí.         O bčas  má  nějaká   kamarádka ,  kamarád ,  známý,  známá  narážky  na něco, co jsem na  Pole m rdistovi  napsal.   V  dobrém .  Nebo  občas zmíní , že dlouho  nic  nepřibyl o.   Je to   ta  nejlepší zpětná   vazba,  jaká  vůbec může  být .  Vážně.  Dost potěší . Navíc je to  osobně ,  z očí   do očí.   Be z lajků na Facebooku . S  šesti  foloušema   na Instagramu , z nichž  s   pěti se znám  a   j eden je  totálně   cizí.  Floušový   loudil .   L ajk  za  lajk ,   folouš  za  folouše .  Oko za  ok o , zub za zub  je  dneska   jako  ( slovy klasika )   nosit křiváka na ruby.   Punk je jinde.       Polemrdista je především  radost, klukovina i v  to