Přeskočit na hlavní obsah

Co se povolí, to dotáhni. Co je přetažený to povol.

     V pražském showroomu RB to je jako v autosalonu. Nové, nablýskané kolo čeká ve stojanu, radost pohledět. Při přebírání all mountain biku RB Bandit 475 jsem si nechal namontovat mnou donesené sedlo s barevným akcentem vahadla. Je přece jasné, že vypadat dobře na cyklostezce je absolutně prvořadé. Fyzička a technika jízdy jsou až někde hluboko za.

„Sedět se na tom nedá, hlavně, že je oranžový,“ žoviálně glosoval pan Heiník. 

Foto: artoflp.com
Ba ne, sedlo jsem měl vyzkoušené z předešlého kola. Bohužel hned v travnatých dunách při vysoké pilotáži v drsných Krušných horách prasklo. Není vůbec divu, bylo to totiž úplně normální sedlo. Je jasné, že když má někdo all mountain bike a nebojí se ho použít, tak zkrátka a dobře musí mít all mountain bikové sedlo. Zatím drží. Rovněž jsme konzultovali garanční servis. Když viděl, jak se tvářím, jestli je jako nutné tahat kolo 100 km na garanční prohlídku, tak aniž bych stihl něco říci, předběhl mne:

„A no tak nemusíte, jenom až si všechno sedne, tak co se povolí to dotáhněte, co bude přetažený, povolte.“

     Nevím, jak ostatní, ale já když mám novou věc, tak se mi ji podaří nezřídkakdy pokřtít. Ne zrovna žádoucím způsobem. Lhostejno co to je a kolik to stojí. A to tak, že ona věc nenávratně schytá patinu. Někdy, avšak málokdy, je patina jako ta pověstná piha přidávající na kráse. Většinou je to ale trvalá připomínka mé vlastní nechytrosti. Když bylo kolo akorát zralé na garanční servis, domluvili jsme víkend v Praze. S jedním zakládajícím členem Apaluchy, přidal se ještě jeden kamarád. Oba dva, jak jinak, eRBéčkáři. Že mě ukáží ty slavné traily na Točné. Už ani nevím proč, rozhodl jsem se jet vlakem. Snad proto, že stavěl kdesi kousek u Točné, či co. Byl krásný letní den, v tu dobu ráno v Ústí na nádraží liduprázdno. Čehož jsem zneužil a i když by se správně nemělo, projel jsem halou na kole až před eskalátor vedoucí na nástupiště. Co, před. Jako ten největší frajírek předním kolem rovnou až na samotný eskalátor. Představa byla jasná. Elegantně se vyvezu na nástupiště. Tam ladným pohybem kolo vysoukám zpod sebe. Frajersky vysunu teleskopickou sedlovku. Nonšalantně dotlačím kolo k vlaku.
   
Umělecké foto: artoflp.com
Představa vzala bleskurychle za své. To vám byla znenadání taková rychlost! A jak je v sedle kola eskalátor prudký! Přední kolo okamžitě míří prudce vzhůru. Vrávorám. Ve vteřině se nemilosrdně poroučím nazad k zemi. Kolo padá částečně na mě, dílem na eskalátor. Jede nahoru. Já napůl mimo eskalátor. Zoufale se nechci takto zjevit na nástupišti. Tahám kolo dolů. Eskalátor mě zase unáší nahoru. Chaoticky cukavým pohybem jak široký tak dlouhý se snažím trupem po zemi šoupat v protisměru pohybu esklatáru. Na boku, na břiše, na zádech. Nemám jak se postavit. Pořád se to pode mnou hýbe. Jedna ruka střídavě pouští a zachytává kolo. Eskalátor zase všechno veze nahoru. Nevím, co dřív. Když v tom, ani nevím jak, stojím a vší silou vyrvu řidítky skálopevně zpříčené kolo ze spárů stěn eskalátoru. Ufff! Slušně a spořádaně stojím vedle kola. Nechám se vyvést na nástupiště a jakoby se nic nestalo dotlačím kolo k vlaku. Sedlovku neřeším. Na víc není čas. Škody se budou sčítat v Praze. Stejnak se kola zásadně servisují před vyjížďkou. Nikdy třeba den předem. Hluboký šrám na rámu už zůstane. Připomínka. Rovnám řidítka, utahuji povolený představec. Cinkání vpředu vyřešeno, ale co to vzadu? Celý den vzadu v kole něco rachotí. Čím dál tím víc. Z nedostatku fyzických sil vynechávám další několikerý výšlap nahoru na Točnou a takticky držím místo u Kelta, občerstvovací stanice na tamní cyklostezce pod kopcem. Když dorazí kolegové, stěžuji si na cinkot s tím, že to pořeším doma. Kolega, z nás nejzkušenější eRBéčkář, přesně ví. Utahuje zjednodušeně řečeno úplně povolenou a skoro celou povylezlou zadní osu!
     Tak přeci jen. Co bylo šejdrem, to jsem srovnal, co se povolilo, to jsem dotáhl. Tímto považuji garanční servis za vyřízený.

Nezapomeňte, že kolo je i zábava. Vítr v zádech a kolbě zdar!

-----

    Když mi dáte na Facebooku like tak vám už nic neunikne. A za jakýkoli komentář, sdílení a like budu rád, protože je to pro mě signál, že se vám to líbí. Můžete mě sledovat i na Instagramu

https://www.facebook.com/polemrdista

https://www.instagram.com/polemrdista

Komentáře