UNDER ARMOUR CZECH BOWL XXII, COŽE?
Fatbag jako kráva
UNDER ARMOUR CZECH BOWL XXII, už je to tak. Nevládneš-li angličtinou, milý čtenáři, tak hádám, že jsi vol'aký zmetený, asi jako Goro bílý pes v Tokiu. Umíš-li anglicky, jsi asi také zmatený. Znáš jednotlivá slova, ale nedávají ti smysl. Jsi-li Američan, asi už tušíš, ale v tom případě je to to jediné, co si tu přečteš. Vysvětlím. Jedná se o, řekl bych, dvaadvacáté finále české ligy v americkém fotbalu, sponzorovaného firmou Under Armour, což je něco jako Nike nebo Adidas, akorát o trochu mladší. Trenér z kruháčů ho aktivně hraje za Příbram Bobcats. Tým založil asi nějaký milovník Caterpillaru. Proti gustu... Přibližně měsíc před koncem ligy bylo jasné, že finále budou hrát právě Příbramští Buldozeříci, pardon, Bobcati a Prague Black Panthers. Slovo dalo slovo a já se tam vypravil s partou nadšených spolucvičenců. Lístek stál závratných 200,- kč, příznivci hráčů měli ještě dalších padesát kč slevu. Za takovou cenu jsem tu bžundu nemohl odmítnout. Fotbalový stadion Slavie v Edenu byl vybrán jakožto finálové kolbiště. Zlý jazykové tvrdí, že současná fotbalová Slavia v aktuální formě by nemusela hřiště přetvářet zpět na fotbalové, že by udělala větší díru do světa v lize amerického fotbalu. Koneckonců válení se po trávníku mají hráči Gambáč ligy dokonale zažité. Kdosi se ptal na kružbě na lístky: "Neni šance, ani my hráči nemáme nárok, je o to hroznej zájem". "Prej otvíraj i hořejšek", dodal další. Divný, věřit se mi nechce, ale budiž. Jestli bude plný dům, jedině dobře. Černí panteři hrají nejen českou, ale i rakouskou ligu a letos se v ní prý dostali do semifinále. "Když vyhrajem, bude to spíš senzace, ale jestli je máme někdy porazit, tak letos. Asi největší šance. Mohla by to bejt i zajímavá přestřelka." okomentoval vyhlídky na finále trenér. PR navíc slibovalo 113 roztleskávaček.
I nadešel den UACB XXII. Za neutuchajícího hlaholu freneticky rozvášněných fanoušků jako první vlítli na pažit příbramští Bobcati. Páni, těch je jako much, praštilo mě hned do očí. Tak dvacet, pětadvacet. Panteři si dali trochu na čas. No jo, Pražáci. Najednou jich bylo na hřišti dvakrát tolik. Muselo jich být snad padesát. Panteři se začli rozcvičovat a protahovat, na poslední chvíli pilovat přihrávky. Příbramští stáli spořádaně se stoickým klidem na lajně ve svém sektoru. Jeden z borec z panterů si postavil za lajnu cvičnou branku a trénoval odkopy. Měl i speciální držáček na míč! Bobcati se nenechali rozhodit a dál zachovávali ledový klid. Každý tým měl svého vodonoše, i ten působil u Panterů o něco profesionálněji. Tak přestřelka, hmm? Plný dům byl, o to nic. Akorát pouze na jedné tribuně a pak bylo něco málo lidí za bránou, jinam pořadatelé evidentně lístky neuvolnili. Hlasatel oznámil čtyřiapůl tisíce diváků. To je pěkné číslo, tolik nechodí pravidelně ani na fotbal. Jasná šance pro Slavii! Natěšen z rozličných televizních záběrů jsem toužebně očekával úvodní..., úvodní... co vlastně? Výkop, výhoz? No prostě hru samotnou. Souboje to byly velmi drsné. Bylo vidět, že se někdy v sobě zaklesnuté dvojičky v zápalu boje zhusta masily. A já bych rozhodně nechtěl být ten s tím míčem. Ale ouvej, já myslel, že to bude samá akce od začátku do konce. Jenomže jakmile někoho s míčem složili, tak se čekalo a čekalo, pak se maximálně zase pár desítek skund hrálo. V přerušené hře neustále gestukolval jeden rozhodčí na druhého, ten na čvrtého, ten na třetího, ten zas zpátky na druhého a konečně ten zas na prvního. Nevím, jak je na tom Příbram s rasizmem, ale na černou práci měli, považte, černocha, někdy dokonce dva najednou. Nedá se svítit, asi jsou prostě jako quaterbeci nejlepší. Naše půlka tribuny fandila Přibrami. Což mimochodem notně přiživuje moji teorii kolik, že je vlastně v Praze pravých Pražáků? Nejsou to všechno náhodou naplaveniny? Diváci nadšeně fandili, bez ohledu na přestřelku. Krásná ukázka toho, jak vesničané umí v Praze držet při sobě. Protože to byla spíše střelnice, než přestřelka. Po prvních dvou čtvrtinách, neboli po poločase bylo skóre 31:0 pro Pantery. V dalších dvou čtvrtinách se Bobcati zlepšili. Skóre se zastavilo na na konečných 52:13 pro Pantery. Skvělí fanoušci Bobcatů rozbouřili mexické vlny, za což se jim hráči odměnili čestným kolečkem a plácnutím si s fanoušky. Trenér vypadal celkem zkroušeně. Ale prostě Prague Black Panthers jsou u nás dlouhodobě nejlepší a Příbram Bobcats se nemusí za svůj výkon vůbec stydět a mohou být právem hrdí na své fantastické příznivce!
Vítr v zádech a kolbě zdar!
Lajkujte, foloušujte, šérujte na Facebooku anebo na Instagramu. Nic vám tak už neunikne a blog se dostane k více lidem a pro mě to je signál, že se vám to líbí: