První ovoce
Nenechalo to na sebe dlouho čekat a první ovoce se už dostavilo. Jak už skoro vůbec nepiji a tudíž vynechávám hospody, tak všichni kamarádi, i ti, co normálně nikam nechodí, byli na koncertě Visáčů (pro žluté a červené Visací zámek, modří už samozřejmě vědí) a mě nikdo vědět nedal. Já už viděl kde, co, i několikrát. Visáči jsou jedna z posledních kapel, kterou bych rád zažil na vlastní uši.
Druhá věc je, že mi přestalo chutnat pivo. Peklo zamrzlo. Ani tučné jídlo už nedám. Při jedné grilovačce si všichni pochvalovali špekáčky z Globusu. Já si jen trochu kousl a málem jsem ho vyplivl. Není to jenom má zkušenost, prostě tělo si řekne o co si žádá. Pamatuji si, že mi tyhle věci chutnaly, závidím ostatním jak jim to chutná, ale pro mě už to prostě není. Někdy si zkusím dát cvičmo pivo. Asi jste to, milí čtenáři, zažili. Očekáváte nějakou chuť, ale ona nejen, že se nedostaví, ona je dokonce úplně jiná a člověk má tendenci v tom zděšení sousto, v tomto případě doušek, vyplivnout. To je přesně můj případ.
Další věc je forma, kterou nevím jak hodnotit. Letos jsem toho na kole moc nenajezdil a tak jsem pln očekávání, jak se na kolbě projeví kružba. Co se týče kružby, tam to jde dobrým směrem. Z mých zkušeností by se měla kružba projevit veskrze pozitivně. Ale samozřejmě bez řádného testu člověk nikdy neví. Nervozita narůstala, protože jsem si v prosinci domluvil týdenní kolbu v Alpách. Svolala se tiskovka se všemi účastníky zájezdu, byli tam všichni členové A a B-teamu. Ovšem domluvilo se, že bude jenom A-team. Jak ve dne na kole, tak večer na tiskovce ke zhodnocení etapy. Žádné lanovky, do kopců pouze za vlastní. Stejnou měrou jak měkký, tak tvrdý alkohol. Zkrátka a dobře, jeden team a všichni stejné podmínky.
První náznaky formy byly všelijaké a vlastně i ty pozitivní nevím jak hodnotit. Jednu kolbu to moc nejelo, respektive to jelo jako vždycky. Další kolba byla dvoudenní. V sobotu jsme dali s A-teamem nějaké ty děsivé kopce v Kruškách (pro žluté a červené Krušné hory...). B-team připravoval mejdan u něj na chatě. Bylo skvělé počasí a při zastávce v oblíbené obžerstovací stanici dali všichni nějaké to jídlo a pár pivek. Já vypil ani ne půl piva a dal si jenom polévku. Pak jsme jeli do kopce, terý trvá tak půl hodiny. To je právě to. Nevím, jestli to přisuzovat alkoholu, nebo se ze mě stal takový vrchař. Jen tak ze srandy jsem dole při nájezdu do kopce zařval "čau nahoře", roztočil nohy a nechal zbytek balíku za sebou. Ke konci se to trochu přizvedlo a já tyhle prudší kopce normálně tlačím. Teď jsem jenom zpomalil, což znamenalo pád na druhé místo, ale i tak s velkým náskokem. V tu samou sobotu jsme přespali u B-teamu na chatě. Nějak se vytratil teamový A-duch a zakládající a jediný stálý člen B-teamu mi laskavě nabídl členství. Vidina lanovek, kafíček a gáblíků pod kopci mě tuze lákala. Jenomže B-team strašně pije zejména slivovici, ze sklenic o jakékoliv velikosti a evidentně několik flašek za večer. Já měl naneštěstí něco jako duritku. Tvrdý alkohol jsem nikdy nijak výrazně nepil. Sotva jsem vypil svojí dávku, hned mi bylo dolito. Tak nic, ani do B-teamu to nebude. Na to nemám játra. Bylo to nějaký ten týden před Alpami, já se tak mohl psychicky připravit na kopce. A-team ráno odjel na kolech do kopců, mě B-team i s polemrdem odvezl autem domů. B-team je B-team a já tvrdý alkohol nepiji a v kolik přijdu, v tolik stávám. Nechtěl jsem se zbytečně trápit. Navíc mi praskl drát ve výpletu a to znamená servis a ne bikování v teréně.
Moc dobře vím, že velehory prověří lidský materiál a jeho vybavení jako nic na světě. Jeden prasklý drát mi byl za pět set českých na stole opraven (zpropadený francouzský výplet!). Při té příležitosti jsem se zeptal na vidlici.
"Pruží? Zamyká?", zeptal se mě můj čerstvě nejoblíbenější mechanik (bylo umění sehnat někoho, kdo se nebojí onoho francouzského výpletu).
"Jo, to jo".
"Tak to vydrží. Servis po sezoně, ať zbytečně nestojíte.".
Super. Akorát všichni zkušení bikeři mě varovali, že ta vidle by si servis po dvou sezonách a více jak čtyřech tisíců kilometrů servis zasloužila. Já dal na zkušenost mechanika, který vypadá, že tomu dost rozumí.
Vítr v zádech a kolbě zdar!
Lajkujte, foloušujte, šérujte na Facebooku anebo na Instagramu. Nic vám tak už neunikne a blog se dostane k více lidem a pro mě to je signál, že se vám to líbí: