V novém hávu
Konečně né blog, ale web. Bylo na čase! Drahně dlouho jsem chtěl přešaltovat blog na něco lepšího, tak jsem se k tomu dokopal. Na Bloggeru jsem začal kvůli tomu, abych si zkusil, jestli bude blog dlouhodobá záležitost, a to mě stálo peníze akorát za doménu.
Jelikož peníze stejně zajímají všechny nejvíc, tak tedy kolik? Na Bloggeru stála tuším doména před těmi devíti léty (sic!) třináct dolarů, časem sedmnáct. A to bylo vše. Můj aktuální hosting má doménu první rok v ceně. Jenomže jsem jí musel přesunout, tím pádem zaplatit 24,20 USD; hosting na první rok s dvacetiprocentní slevou 209,09 USD, v ceně je Google Workspace na první rok zdarma, částky jsou včetně daně. Nejspíše 2x 907,40 kč za Adobe Creative Cloud kvůli tuningu loga a 39 Euro Shutterstock kvůli pár chybějícím fotkám, jinak jsou všechny moje vlastní. Za staré logo jsem dal nízké desítky dolarů, za nové 95,88 USD jednorázový poplatek. Hosting zahrnuje mnoho věcí: neomezený prostor na webu pro fotky, anonymizace osobních údajů na who.is, nepřeberný výběr šablon, funkční 24/7 podporu, Google Analytics, responzivní design, práci se SEO, perex, nastavení sdílení článku – co a jak se má zobrazovat a mnoho dalšího. Hlavně ale administraci všeho z jednoho místa a zahraniční hosting ví, že polemridsta je cizí, nikoli sprosté slovo, narozdíl od českého Webnodu, kde web proto nešel vytvořit. Amatéři! Další rok to bude opět 24,20 USD za doménu včetně daně; 261,36 USD za hosting, 87,12 USD za Google Workspace.
Životnost obdobných blogů bývá tak dva roky, dříve nebo později se na něj autor vykvajzne, pokud se časem nepřelije do toho, že svému autorovi začne vydělávat. Já to mám od začátku tak, že je to pro mne zábava, zároveň ovšem zbytná. Koneckonců, SOCIAL BLADE hlásí tato nelichotivá čísla, co se Instagramu týče, Facebook se ani nedostal do žebříčku:
Nuzný engagement, průměrně vlastně nula komentářů na příspevěk a celých mrzkých 29 postů ode mě na Instáči a několik málo storíček. Nu což.
SOCIAL BLADE o rankingu na Facebooku raději taktně mlčí.
Jak sami vidíte, doposavad nemá cenu uvažovat nad monetizací. Mám rád minimální, minimalistický, zároveň funkční design. Takže stávající podoba webu je snad pro mě ok. Občas je dobré modernizovat a v administraci se dá když tak lehce změnit kde co, snad i kompletní šablona. Nemám rád stránky, kde když na ně takzvaně zabrousíte, na mobilu na vás napřed vyskočí ideálně přes celý display hláška o cookies, nahoře zabírá několik řádků info, že si můžete stáhnout aplikaci. Po zbavení se těchto opruzů vyjede na pár řádků reklama nahoře i dole, když už konečně všechno odkliknete a pohroužíte se do kýženého obsahu, tak se po třiceti sekundách uprostřed obrazovky objeví, že můžete odebírat skvělý newsletter. Po odkliknutí na vás ještě projistotu vyskočí po dalších třiceti sekundách info o slevě. Tak tudy, tudy skutečně ne. Navíc většina reklam na webu totálně nabourává jeho design. Takže jestli na tomto webu bude někdy reklama, bude muset být tak úspěšný, aby se inzerentovi vyplatilo designově sladit reklamu s tímto webem.
Pro vykonávání činnosti zbytné a zbytečné musí všechno ostatní fungovat na výbornou. Je pravda, že jsem cca rok a půl nic nenapsal, to má své důvody. K tomu nejdůležitějšímu – zdraví – se dostanu postupně dalšími články. Jeden z důvodů menší pauzy byl, že jsem potřeboval nastavit další směřování sama sebe k čemuž se potřebuji sám v sobě vyznat a chvíli jsem se v tom plácal. Jak jsem zjistil, změnily se mi kariérní kotvy a já vůbec nevěděl proč. Prý kdysi, snad v sedmdesátých letech, jestli mě má paměť neklame, snad na MIT kdosi dělal průzkum. Zajímalo ho, jak je možné, že spolužáci – stejný obor, stejná třída, stejní učitelé, stejné chyby, stejné známky – pracují v jedné firmě, jeden jako odborný pracovník, jiný jako pracující inteligent – velký šéf a ředitel – a oba jsou spokojeni. Odborný pracovník nebere jako prohru, že není ředitel a o pozici pracujícího inteligenta se vůbec nezajímá. A ředitel je spokojený jako ředitel a nebere ho odborná stránka věci. A tak chytré hlavy daly dohromady kariérní kotvy. Totiž, že každý má jinou motivaci. No a já měl doposavad motivaci si budovat Technicko-funkční kompetenci, na jejím základě Jistotu a stabilitu. No a teď se mi tak nějak zdá, že moje motivace je Autonomie. Potřeboval jsem si vyřešit proč tak najednou. K tomuto cíli jsem se přenastavil a zahájil vychytralý pán. Ale největší důvod je moje zdraví, už vlastně pátým nebo šestým rokem (sic!) je všelijaké, což mě přinutilo se zamyslet co dál a na psychice mi tenhle můj stav rozhodně vyloženě nepřidal. Řekněme, že už je konečně na dobré cestě řešení a zase bude brzo fajn, alespoň po zdravotní stránce. Doufám v to převelice! Hodně času a mentální kapacity zabralo i nějaké to sebevzdělávání, adaptace na novou dobu, a tak vůbec.
Doba blahobytu často vede ke zpohodlnění a nic nikoho nenutí se nějak hloubš zamyslet co dál, posunout se dopředu, jakkoli tuto frázi nemám rád. Jestli je fajn a nutné dalších dvacet pět až třicet let pracovat pět dní v týdnu od devíti do pěti. K tomu mi dopomáhej i polemrdista. Díky blogu se učím a trénuji několik věcí, co mě dlouhodobě zajímají a kam si myslím, že svět kráčí. Tedy ten starý – pre- a post-pandemický, jak ho známe dnes. Pandemie, zejména zavření okresů a zákaz vycházení ven, na vzduch (nikoli uzavření restauračních, kulturních a zábavních podniků) mne dost psychicky na dlouho zdeptalo. Konec svobody a tu já k psychické pohodě velmi potřebuji. Vím, zcela zbytečné. Co naplat, každý má svůj kryptonit. Na druhou stranu, kdo je připraven, není překvapen. Válka mě nepřekvapila. S tím, jak je (byla) za pandemie společnost rozdělená, ještě před ní nástup hnutí jako BLM a obdobných, které mají za cíl rozklad společnosti (a že užitečných idiotů je všude dost!) jsem bral pandemii jako začátek konce civilizace v západní Evropě a Americe. Všeobecná drahota, vysoká inflace, sílící nespokojenost občanské společnosti, vetší a vetší její rozdělení, fragmentace; do toho má, mě přijde, bezprecedentní množství lidí pocit, že má právo teď a tady mít bez práce vše, co si zamane. S tím se pojí konec stávající společenské smlouvy a její přenastavení, což v historii vedlo k domácím až mezinárodním vojenským konfliktům. Minimálně sociální nepokoje, co snadno přerostou do sousedského mezistátního až mezinárodního válečného konfliktu jsem čekal, jenom ne takhle brzo. Snad nás to probere. Nejsem sám, co v to doufá. Snad se konečně přestanou psát diplomky jako Genderová analýza filmu Sněhurka a lovec, zdroje energií se přestanou řešit sluníčkovou ideologií a západní svět začne opět řešit podstatné věci, přestane si myslet, že armáda není potřeba a ČR přikoupí 2-3 Gripeny a Pandury. To všechno dohromady si vyžádalo pauzu, abych se dal dohromady a řekl si co dál, nejen s tímto webem.
S tím souvisí čas. Napsat jeden článek mi zabere dvanáct hodin, klidně i víc. Postupně, ne najednou. Ideální je si k tomu prostě sednout, najít si soustředěnou chvilku a napsat jeho kostru, část, nebo celý, dle libosti a múzy. V příštích dnech se k němu opakovaně vrátit, editovat, seškrtat, seškrtat, seškrtat, přeskupit, opravit překlepy, vycizelovat. Nezřídka se stane, že mám článek klidně i celý napsaný, ale zase se něco přihodí a dává smysl do něj nově stanuvší se zakomponovat, takže zpátky na stromy. Někdy pár hodin zaberou i rešerše. Prostoje si žádá i moje hlava děravá. Snad stokrát jsem měl vymyšlené jednotlivé pasáže tohoto článku a stokrát je opakovaně zapomněl. Když jsem zasedl k psacímu stroji, samozřejmě kde nic, tu nic.
Mezitím jsem si zřídil Facebook a Instagram pro polemrdistu, tam zkouším, jak na nich funguje šíření slávy webu. Dokonce jsem nabral i nové folouše, naprosto neznámé lidi a to je velice pozitivní. Sami to znáte, když něco nezištně děláte a někoho tím potěšíte, je to moc fajn. A tak opravdu není fráze, že každý lajk, komentář na sociálních sítích nebo osobně, na WhatsAppu kde mezi kamarády, koho to zajímá dávám na vědomost, že je nový článek, udělá radost. I konstruktivní kritika je super, ta posune dál, bude-li autorem brána v potaz. Slohové práce mi šly jedna báseň. Ale stejně, když mi moji kamarádi řeknou, že ten a ten článek se jim líbil, tak já stejně nevím jestli to říkají jenom protože jsme kamarádi. Budoucí členové hvězdné pěchoty také dle vlastních slov mají dobrou zpětnou vazbu od kamarádů! Takže když mi přibudou úplně cizí foloušové na sociálních sítích, je to dobrá vzpruha. Co funguje je, že dostanu feedback i od lidí od kterých bych to vůbec nečekal, s kterými nejsem průběžně moc v kontaktu ať už osobně nebo prostřednictvím sociálních sítí. Zdaleka ne každý musí hned lajkovat, foloušovat, komentovat, sdílet a co já vím co ještě.
Co určitě funguje je “žadonění” o lajky, palce, sledování, follow, sdílení, jakkoli tomu říkáte. Dokud jsem nezačal sociální sítě připomínat pod články, do té doby žádné lajky a foloušové nebyli. I když jsem přidal odkazy na Instáč a Facebook na web. Tam to není tak na očích jako na konci článku, hned tak to jednoho netrkne. A občas neuškodí se připomenout. Proto všichni YouTubeři v každém videu toto neúnavně do zblbnutí zmiňují. Bez toho zkrátka a dobře komunitu na sociálních sítích nevybudujete, nebo velmi pomalu při tomto typu obsahu. Na Instagramu skvěle funguje hashtagování v postech a storíčkách. Měl jsem menší obavu, že budu odkázán do patřičných mezí kvůli názvu webu, byť cizímu. Ale kdeže. Marketing vítězí a jsem tomu tuze rád. Že ostatní mají koule. Že se lze s byť cizím názvem vtírnout mezi seriózní marketéry. Dobře funguje i síťový efekt v tom smyslu, že někomu vyskočím na Instagramu v návrhu na sledování. On/Ona/Dvě duše/Oni si mě přidá do sledování, vzápětí dá Instagram vědět Jeho/Jejím/Dvěma duším/Jejich přátelům a hned mi přibudou další třeba dva, tři foloušové. Ovšem jak vidno v úvodu, ze zřejmých důvodů ve-e-e-lmi pozvolna.
Při této příležitosti dovolte trochu zabilancovat. Pojďmež si ukázat několik NZF (nepříliš zajímavých faktů) ohledně statistik na již neexistujícím Bloggeru:
Počet zobrazení na Bloggeru mi vlastně asi lichotí na to, že většinu času jsem blog nijak nepodpořil sociálními sítěmi. Počet zhlédnutí vždy koreluje se zveřejněním článku. Jak ale uvidíte níže, mám většinu publika mimo Českou Republiku a nejvíc dokonce v USA!
Nejčtenější článek je s náskokem Kdo z vás to má? Přitom je z konce dubna 2013, od té doby byla spousta jiných. Evidentně legendární hlášky fungují.
Jak je vidět, Facebook funguje. Na Instagramu v textu příspěvku se odkazy zobrazují jako prostý text, tedy nemá cenu je tam používat. Nejspíš proto zde nefiguruje. Nebo je to tím, že na Facebooku mám své reálné přátele a většina Instagram nemá.
Co se týče Google a Seznamu, jsou mezi námi. Tací, co jdou na oblíbený web přes vyhledávání na Seznamu nebo Google. Nevěřil jsem tomu, ale jednoho znám osobně.
Windows jsou překvapivě ve vedení, Macintosh s velkým odstupem druhý a BlackBerry se statečně drží na chvostu dnes už s největší pravděpodobností z historických důvodů. Na prvním místě jsem čekal Android. Asi souvisí s NZF následujícím. Vůbec netuším co je X11.
Toto je vskutku obzvláště zajímavý a vypečený nepříliš zajímavý fakt. Vřele zdravím své věrné publikum v USA, Hongkongu, Německu, Ukrajině, Izraeli, Indonésii… Tedy v tomto pořadí: NSA, 中央警卫局, ještě jednou moc díky!, SVR - Idi na chuj!, BIN, BND a tak dále.
Toliko bilancování a teď vzhůru kupředu. Zase zpátky snad na kolo a hurá do toho. Děkuji za dosavadní přízeň. Přeji mám všem pevné zdraví a nemálo sil psychických! A hlavně mupy mup!
P.S. Malý tip: Kromě loga a samosebou menu je klikací i Polemrdista v záhlaví článku v “Written by Polemrdista” a v zápatí jakbysmet. Dostane vás na úvodní stránku webu.
Lajkujte, foloušujte, šérujte na Facebooku anebo na Instagramu. Nic vám tak už neunikne a blog se dostane k více lidem a pro mě to je signál, že se vám to líbí: