Konec šukání s trenérkou
Bylo zcela evidentní, že jako jediný z krouženců dělám všechny cviky učebnicově dobře. Ostatní nemehla trenér, či trenérka neustále opravovali. Trenérka vedla kružbu jeden den v týdnu. Tak jasně, vesloval jsem, trávil nějaký čas v posilovně, takže si troufám tvrdit, že nejsem tak natvrdlý jako ostatní. Stačí jednou vysvětlit, popřípadě předvést a já už si poradím. Žádný problém. Postupem času se ovšem zdá, zejména poslední dobou, že přeci jen má technika u několika málo cviků je takříkajíc suboptimální. Ba dokonce až hodně špatná, dalo by se říci. U hodně cviků. Je to patrně způsobeno tím, že jak dělám pokroky, tak si trenér začíná všímat mé vysoce vytříbené, leč atypické techniky. A tak jsem hodně opravován, v případě chladné reakce i důrazně okřikován. No jo, jenomže cviky správně prováděné jsou věru přetěžké. Navíc trenér vůbec nebere v potaz, že my ze severočeské mostecko-hnědouhelné pánve máme špatnou pohyblivost kloubů a nutí mne jít do krajních pozic, kam já se prostě nemohu v životě dostat. Budiž faktem, že trenér říkal, že každého jednoho cvičence zachrání pouze smrt nebo papír od doktora. Já ani jedno neobstaral. Jinak ale kružba vydatně pomáhá, zejména mému hexnšůsu. Záda jsou celkově pevnější. Až tak, že mne nedávno při rozcvičce znovu chytl. Naštěstí během pár dní odezněl. Ani ta není pro nějaká ořezávátka.
Ono ani to šukání není žádná jednoduchá věc. Až třeba šestnáct cvičenců a cvičenkyň šukalo s trenérkou. Pravda, postupně, maximálně dva lidi najednou. Střídali jsme se. Byly na nás kladeny nároky, aby bylo šukání prováděno kvalitně a s dlouhou vydrží. To vám není žádná sranda. Nemálo lidí muselo být poučeno jak správně šukat. Mnoho lidí zvadlo předčasně. Zejména únavné to bylo po cviku, který se provádí jako kdyby si měl člověk urvat koule. Marně přemýšlím, jestli toto názorné vysvětlení dámám pomáhá. Jestli vědí jak (si) je urvat.
Tato trenérka pro nedostatek času přestala po nějakém čase vést kruháče. Přišla nová. S tou skončilo šukání i urvávání koulí. Nová trenérka s námi nešuká, nebo strašně málo, ani koule si nemusíme rvát. Ale marná snaha, ženská ruka je prostě znát. Dámy mají jiný přístup, v lecčems jsou drsnější, v něčem zase tak jemně ženské. Je to pro mě vítaná změna.
Kupříkladu stávající trenérka je více odpouštějící. Já přišel doposavad jednou pozdě, jednou mi strach nedovolil přijít radši vůbec a jednou jsem si spletl hodinu a přišel na posledních deset minut. Ale když jsou záludně a bez varování rozkopány tramvajové koleje, je zle. Byl tram zrovna trenér. "Ahoj", pozdravil jsem nahlas. Zrovna se nedíval a psal na tabuli trénink. Všiml by si toho, vidí všechno, tak jsem zvolil tento přístup. Za pozdní příchod je padesát angličáků, za ještě pozdější sedmdesát, nebo za kecy. Opozdil jsem se asi o minutu. "Tak teda tři angličáky", byl jsem nahlas vtipný. "Tak teda padesát a budu ti je za ty kecy počítat", přestal trenér psát na tabuli. "Padesát, čtyřicet devět, čtyřicet devět (to když se cvik neprovede učebnicově dobře)… třicet osm..., pauza, čtyřicet tři... další pauza, čtyřicet osm....". Já byl znovu nahlas vtipný. "Šedesát...". Od začátku února nemohu pořádně chodit a vlastně mě bolí celé tělo.
Chytne mne znova hexnšůs? Zruší AC/DC po amerických i evropské koncerty, potažmo ten pražský? Mám radši prodat všechny tři lístky? Dosáhne hokejový Litvínov na double v této sezoně (titul v jednom ročníku, sestup v následujícím)? Mimochodem, o Litvínovu se traduje, že hraje dobře (když hraje dobře) do plesové sezony. Všechna čest, jak vloni, tak letos si podržel stabilní formu. Vypráší v play-off první ligy HC Slovan Ústí nad Labem Jihlavu stejně jako Kladno? Rytíři měli překvapivě hodně tupé šavle.
Zdar a sílu a kružbě zdar!
Lajkujte, foloušujte, šérujte na Facebooku anebo na Instagramu. Nic vám tak už neunikne a blog se dostane k více lidem a pro mě to je signál, že se vám to líbí: